I když naše spolupráce s Honzou trvá již několik let, nepřestává nás jeho příběh fascinovat. A než se zakousnete do slíbené porce motivace, připojíme pár slov o něm, pro případ že byste se s ním ještě „nepotkali“.

Honzu Tománka srazilo v 15 letech auto a od té doby je na vozíku. Ten ale velmi často vymění za běžeckou formuli, handbike nebo sledge - to, když se postaví na start běžkařských závodů. Se svým handicapem se vyrovnal po svém a svými obdivuhodnými výkony a svým příběhem inspiruje ostatní.

Honzo, kdy Ti v životě bylo nejvíc ouvej?
Těžko to hodnotit s odstupem mnoha let, ale moment, kdy jsem se po úraze dostal na vozík, mě určitě zasáhl. Na podzim to bude už 19 let a nyní vozík de facto nevnímám a vzpomínka na dobu úrazu ve mně nevyvolává žádné emoce. Obecně však mohu říct, že když zazlobí zdraví a jsem třeba odkázán na lůžko bez možnosti většího pohybu, snáším to špatně. Nejsem rád ve stavu, kdy jsem odkázán na pomoc okolí, vyvolává to ve mně úzkost, ale to holt k životu někdy patří.

Jaký je tvůj nejsilnější sportovní zážitek?
V letošním roce by to zatím byl Ironman Gdynia, můj druhý triatlonový závod na celé distanci, který jsem absolvoval teď v srpnu. Když se ovšem ohlédnu zpět do minulosti, tak tím sportovním NEJ byl jednoznačně Vasaloppet 90, kultovní běžkařský závod na 90 km ve Švédsku. To byl pro mě skutečný extrém, kdy jsem si sáhl na absolutní dno!

Čím si myslíš, že by ses živil, kdybys nebyl na vozíku?
Myslím si, že bych byl architekt, protože o této profesi jsem snil již na základní škole a architektura je mým koníčkem dodnes. Co se týká sportu, tak bych pravděpodobně byl velmi blízko tomu, čemu se věnuji nyní, ale pravděpodobně bych nesportoval na profesionální úrovni.

Je nějaký sport, který bys rád dělal, ale jako vozíčkář to prostě nejde?
Fascinují mě běžecké ultra maratony a traily. Běh je pro člověka přirozený a v podstatě k němu nic nepotřebuje. Lidský organismus je schopný s úsvitem vyběhnout a se západem slunce se zastavit. Líbí se mi ta lehkost a jednoduchost, ale holt v tomhle ohledu jsem nepoužitelný.

Zdají se Ti sny, kde můžeš chodit?
Občas ve snu řeším dilema, že jedu na normálním kole a nevím, jak to skloubit s triatlonem na vozíku. Pak jsem rád, že se probudím a mohu „normálně“ na trénink!

Tvůj oblíbený film či knížka?
Oblíbenou knížku nemám. Rád čtu autobiografie spojené s vytrvalostním sportem. Mimo to mě baví odborné texty týkající se psychologie a fyziologie. U filmů to bude trošku snazší. Filmy, který mě vždy dostanou, jsou Rivalové (2013) nebo Le Mans ´66 (2019). Tyto filmy vypráví životní příběhy plné vášně, posouvání sebe sama a hledání limitů. To jsou vlastně atributy, které mi jsou velmi blízké a které naplňují mou sportovní činnost.

Nejoblíbenější aplikace?
Garmin connect. Aplikace, která je součástí sledování a vyhodnocování mého tréninku. A pak ještě Google Maps. Obecně nejsem velkým fanouškem aplikací a smartphonu, je mi smutno, když se podívám okolo sebe a vidím jen obličeje upřené do telefonů kdykoli a kdekoli, včetně neustálé potřeby být online.

Kdyby sis musel vybrat mezi běžeckou formulí, handbikem a plaváním, co by to bylo?
To je podpásovka! Tak nějak nejblíž mám asi k handbiku, přeci jen těch několik let ve vrcholovém handcyclingu nevymažete. Ale nechtěl bych si vybírat, baví mě všechno!

Za těch 19 let, co jsi na vozíčku, pozoruješ nějaký posun u nás?
Jednoznačně ano. Lidé jsou otevřenější a handicap již přijímají jako součást života a nepřechází na druhý chodník, když vidí vozíčkáře. Architektonické překážky se postupně také eliminují, ale do optima nám ještě něco schází ve všech ohledech. Ale jsem optimista a mohu konstatovat, že jsme na dobré cestě.

Má to i nějaké výhody být na vozíčku?
Pár výhod samozřejmě najdeme. Nemusím platit za dálniční známku, lépe se mi parkuje, a dokonce některá muzea mám zdarma. Ale teď vážně! Život na vozíku by si nikdo dobrovolně asi nevybral, vše je složitější a náročnější. Na druhé straně to zase není tak zlé. Pokud je člověk zdravý a nemá přidružené komplikace, má stejnou šanci žít šťastný a naplněný život jako kdokoli jiný. Když najdete něco, co vás baví a naplňuje, přestanete řešit hlouposti.